TUCET STATEČNÝCH

Ve slavné kovbojce bylo statečných sedm. V den se zajímavým datem, v sobotu 22.2.2020 to bylo obdobné. Bylo to slavné. Byla to kovbojka. Jen těch statečných bylo rovných tucet.

 

To máte tak. V době, kdy si vidina lyžovačky vedle rozkvetlých sedmikrásek podává ruku s mediálním děsem ze záhadného asijského viru, mnoucí rukou obchodníka s rouškami a respirátory a "zimní" realitou štafetového závodu o nejdelší nudli alá holky z naší školky... Naplánovat si na tuhle dobu fotbalový turnaj, to je ambiciózní plán už sám o sobě. Když jsou ty turnaje dva a na jeden z nich máte přihlášené dva týmy, nemusíte být vítěz matematické olympiády, aby vám vyšlo NŘ - nemá řešení. Zvlášť když postupně rovnici dál proškrtáváte, anžto není zbytí a nemoci dál kosí naše řady. Na turnaj 3+1 je nás pět = 1 na střídání. Lvice hlásí na 3+0 čtyři samice = jedna na střídání. Lvíčata 3 samce = 0 na střídání. Společným jmenovatelem je tedy: dnes je nás málo, na střídání skoro nikdo. Vychází nám to nepříjemně ostře přesně, se zbytkem 1, či beze zbytku. Dát 4 zápasy v tempu a nasazení BEZ STŘÍDÁNÍ je vážně heroický výkon na hraně sebeobětování.

 

Začínáme s tím největším, co tu dneska máme. Kluci z dorazového ročníku školičky. 3+1, juniorské brány, menší hřiště, šance být u balonu limituje ke sto procentům. Pouštíme se do toho bez bázně a hany, i když je zřejmé, že konec, za který dnes budeme tahat, asi nebude ten delší. Jelikož se ale vzápětí rozjíždí dění i nad druhém placu pro prťousky, bere za mě kormidlo otcovská klika na čele s Honzou a já si připadám jak dálkový dopisovatel s telegrafickou reportáží. Ondra s o rok staršími kluky statečně bojuje, jeho herní přehled a mohutný nákop (jako třeba výstavní přímáček přes celé) umí překlopit zápas na naší stranu, stop. Tonda hraje tři týdny s cestou, ale díky své vysoké postavě a schopnosti rychle, samostatně a většinou dobře rozehrát září v bráně, stop. Neztrácí se ale ani v poli, začíná hře přicházet na kloub i pomalu získávat něco z technických dovedností a krotit kulatý nesmysl, stop. Důkazem budiž radost ze střelecké premiéry, stop. Vincent nemá problémy s krocením balonu, stop. Mnohem větší výzva pro něj je krotit emoce, stop. Se stejnou spalující vášní prožívá omamné výšky oslavných salv jako depresivní dna, když se nedaří - pláče, vzlyká, mlátí rukou do země - je ohromující vidět, jak to šestiletému klukovi není jedno, ale musí tenhle plamen umět využít ve svůj prospěch, jinak se ještě mockrát popálí, stop. Robík plní svou roli v týmu - přišel, aby pomohl, vystřídal, ale bohužel je tak trochu na jiném oběhu a jiném mejdanu, stop. Odkývá cokoliv, ale jestli ho to baví, to si nejsem jist, že ví on sám - snad si sám brzy porozumí, stop. Dnes nejlepší nakonec: Ben - naprosto ohromující výkon primárně na poli morálním, stop. Jeho vítězství je vítězstvím naprosto nezdolné vůle, stop. Vítězstvím kluka, co se nikdy nevzdá, stop. Ten kluk běhal, bojoval a rval se jak kdyby měl troje plíce... má jedny a astma k tomu, stop. Týmový sport není o vypichování jednotlivců, ale Bene, k tomuhle výkonu ti nejde než pogratulovat a poděkovat. Dva hattricky k tomu. Prostě FE NO ME NÁL NÍ!

 

To už ale zuří bitvy na kolbišti pro nejmenší, čtyřmi bankami vymezeném place na vyrábění dětské radosti. Že je tým Lvice FK Říčany na turnaji nejkrásnější, o tom se snad není třeba dlouze bavit. Nejsme ale na módní přehlídce. Zuzanka v obřím fofru ukazuje klukům maximálně šťastnou sedmu na zádech svého dresu. To ale u zakládající členky týmu a slovutné autorky dívčího pokřiku nepřekvapí tolik, jako že dalším číslem k podrobnému studiu je čtyřka - tu totiž nosí Barča, která je dnes pěkně prosím na prvním turnaji v životě! Puma se z pozice plačícího živého maskota začíná již dobrovolně pohybovat po hřišti, i když její vliv na dění zatím není patrný. A Anička platí nováčkovskou daň z rozpaků se vším všudy, závěrečný diplom ale snad pomůže slzičky osušit o něco rychleji. A když Lvice nejkrásnější, FK Říčany Lvíčata jsou pak bezkonkurenčně nejstatečnější. Padlo to na úvod a padne to zas - abychom jim nezkazili radost a aby se nezrušil vůbec celý turnaj, riskli jsme to bez možnosti střídání. Nevím, jak to kluci dokázali. Upřímně to nechápu. Počítali jsme s nějakým odpružením. Pružnou improvizací. S vypůjčením plejerů od početnějších soupeřů ve jménu zachování hry, turnaje i zdraví. Kluci to ale zmákli bez jakékoliv pomoci. A Ríša se ještě hlásil, že by rád nastoupil jako výpomoc pro Lvice! Občas si kluci odběhli během zápasu zavázat tkaničku nebo doplnit šťávu šťávou z lahvičky na pití. Ale že by někdo fňukal? "Já už nemůžu", "Já už nechci" "Já už nebudu"? Ani jedinkrát! A nejenom, že to "nějak" zmákli. Zmákli to s grácií a s výjimkou jediného zápasu byli všem minimálně vyrovnaným soupeřem. Ríša jako nejzkušenější alfasamec lví smečku vedl. David mu ale velmi zdatně sekundoval a až zvýší odvahu směrem ke kličkám a nebude tolik odkopávat balon, bude ještě lepší. Poklonu zaslouží i jeden z nejmenších borců turnaje - Jiřík, který se v zápolení Goliášů ukázal být tím pravým Davidem.

 

Sečteno, podtrženo, finální účet je jasný. Jednou čtyřiadvacet, dvakrát devětadvacet kusů. Spousta inspirativních výkonů. Spousta velkých zlepšení. Halda chuti. Plamen zápalu. Parta, tým kamarádčoft. I když by si na to v sobotu ráno nevsadil nikdo ani zlámanou grešli, vyšlo to nakonec naprosto parádně.

 

David

GENERÁLNÍ PARTNER:

Všechna práva vyhrazena FK Říčany